Je to jako když si navyknete před spaním pozorovat měsíc a on vám potom znenadání prostě z oblohy zmizí. To neni metafora, to se mi opravdu stalo...

 To třídění lidí do složek mě začíná deptat. 

A přitom sou to jenom trapný skupinky lidí, roztříděnejch tak, aby se mi líp hledaly.  Systém, kterej funguje pokud tam neni skupina lidí, který mam opravdu ráda a na který se můžu spolehnout. Nebo je aspoň dostatečně plná. Když nakonec člověk skončí u "online 0 / offline 3" tak to na náladě rozhodně nepřidá. 

A to si ani nejsem jistá, že by tam měli bejt opravdu všichni tři. Ta skupinka začínala na nějakejch sedmi, osmi... co se děje sakra, co se děje ??!

Po dvou měsících se dostávám k psaní a vážně přemejšlim, o novym blogu.

 před odjezdem do Polska... favoritem...

 Neni trochu přehnaný, řvát ještě v půli února, když ráno sněží? Ne, je to jenom moje ONE MAN SHOW.. si můžu řvát co chci !